... Terynka je pro mě ten největší poklad, jakej mám ... když jsem ji viděla poprvé, asi by mě nikdy nenapadlo, že pro mě jednou bude to co teď . Když začala chodit do ponycentra, nijak zvlášť jsme se spolu nekamarádily ... jóó ... to byly časy ( a byly to divný časy - zpátky bych je nechtěla ), kdy pro mě Terynka byla jen Tereza Čeňková, ta, co jsem ji učila klusat na Adéle ...

Čím déle jsme tam spolu chodily, tím více jsme se začaly bavit - seznamovat a pak přišlo období ustavičného smíchu a smíchu a smíchu, které trvá do teď a ještě hooooodně dlouho trvat bude  ... a hlavně jsme si měly pořád co povídat a to lezlo některým už na nervy ... jenže nám to ale vůbec nevadilo ... nevadilo nám v tý době snad vůbec nic, protože když jsme byly spolu ( a když JSME spolu ), tak bylo všechno růžovější nejmíň o 30 odstínů ... a ještě lepší to bylo, když si Terynka koupila Lucky - obě jsme tam potom byly každý den a taky jsme zažily spoustu a spoustu zážitků, na který nejde zapomenout ... nikdy jsme se nepohádaly  - vždycky jsme byly jen stašně vytlemená dvojka a stašně se nám to tak líbilo ...

Po nějakém čase jsme si u koní vlastnoručně našly malou místnost ve stavu "zeď a jinak nic" - hned jsme se pustily do práce   ... za dvě odpoledne jsme si tam měly i na co sednout a to jste ještě neviděli tu krásu, když jsme tam natahaly všelijaký blbůstky a věcičky, kravinky a důležitý zbytečnosti - prostě už se tomu mohla říkat "naše klubovna" ( to naše někteří neslyšeli moc rádi )... nááááádhera ... a ta nááááádhera byla jetě o 100% lepší, když jsme si tam sedly mi dvě, něco dobrýho žvejkaly a smály se a povídaly  ... a tak to bylo každej den - snad úplně každej ... ale ...

 Všechno hezký jednou končí ... Terynka s Lucky byla najednou ze dne na den pryč v Zálesí ... najendou tam nikdo nebyl   ... nikdo, s kým bych si mohla popovídat, zasmát se s ním a i kdyby byl, nebude to Terynka ... klubovna sela prázdnotou ( protože Terčiny miliony věcí byly pryč a kromě nich, a ještě těch dalších menších věcí, tam vlastně zbyly jen moje chapsy a helma ) a mě bylo smutno ... všechno bylo zase o těch 30 odstínů tmavší ... nevím proč, ale měla jsem takový pocit, že tím zkončila "Terynka a Anýsek" ... že tím zkončilo vlastně všechno a že už to nikdy nebude tak, jako dřív ... na smutnění se přidalo i to, že do NAŠÍ NÁDHERNÉ KLUBOVNY byly vypuštěny koťata ... asi si umíte představit, jak to tam potom vypadalo ... dva týdny jsem tam větrala a klubovnička prošla rekonstrukcí ... všechno se mylo, uklízelo, otíralo a natíralo   ... a obzvlášť velkou péči dostal obrázek, ve kterém jsou fotky Lucky a Terynky ( ten tam má být do skonání ponycentra   ) ...

Ale pak přišla noc, kterou jsme byly spolu a celou, ale úplně celou jsme ji propovídaly - všechno jsme si řekly ... a od tý doby ... vážení ... to táhneme zase spolu  ... sice už spolu nejsme každej den, ale jak to jde, tak jsme u sebe ... 

Takže Terynko - ty seš moje nej a MTSMMMMMMR  ( a těch eMek, si představ až na konec stránky a etě dál pod obrazovku a pod stůl ... dolů k sousedům a do sklepa a představ si jich ještě víc ) ...

        P.S.: To víčko mám ... má mi přívesek a  gumičku a  propisku a ...