... Veunta je naprosto střeštěnej človíček – ta by rozesmála i šíleně smutnou princeznu ( na to bych si i vsadila ) ... poznaly jsme se už ve 4. třídě, kdy jsme spolu chodily na němčinu – na to ráda vzpomínám, protože takovýhle hodiny, jako byly při Nj, bych přála zažít každýmu ( teda jako pořádně nevím, jestli se tomu dalo říkat vyučovací hodiny, protože podoba byla víc než nulová ... ale nějak se to jmenovat musí ne? Takže dáme jen symbolickej název ) ... s Veuntou jsme spolu dokonce na němčinu seděly a když jsme se dohromady spikly protí klepoucí se Backový, tak to byl šrumec ... teď teda neim, jestli tady mám všechno, co jsme vyváděly, vypisovat, protože kdyby sem náhodou nakoukl nějaký z ministrů školství, asi by nás obě vyhledal a umučil k smrti ... ale něco málo neuškodí – tak třeba, když jsme si k ní do notýsku dopisovali jedničky , když jsme si celou hodinu povídaly a když nás rozsadila, tak jsme na sebe hulákaly přes celou třídu , když jsme vůbec, ale vůbec nic neuměly, stejně jsme dostaly vždycky jedničku z písemky, protože u Backový, jako u všech učitelek, jsou dovolený taháky, který ona neuvidí, ale když je úplně slepá, tak to se to potom ty jedničky sbíraj ... bylo toho prostě hafo ale hlavně nás bavilo se s ní hádat – to byla oblíbená činnsot nejen naše, ale i dalších spolužáků ( a nemyslete si, že jsme takhle prudily jen my dvě ). A takhle jsme se bavily každou hodinu němčiny, protože jsme si absolutně mohly dělat, co jsme chtěli my ... ale na tohle všechno rychle zapomeňte a z nás si příklad neberte ...
Když jsem já zamávala základce a začala chodit na gympl, nějak zvlášť jsme se nepotkávaly ... ale potom! Potom začala Veuntečka chodit na koníky k p. Legnerovi a už jsme se tam scházely a už je zase sranda, jako byla vždycky a určitě ještě o 100% většíííí, protože ( už zase a zas ) s Veuntou není, a ani nemůže, bejt nuda a když se u koníků sejdem všechny, tak prosím raději udržujte odstup, nebo se nechte pojistit, protože v takový chvíly za sebe neručíme ( vždycky na nás na všechny skočí nějakej ten virus ChiChi a je to velice nakažlivý ) ... tak – a to je ode mě všechno ...
( i když mě pořád mlátíš, ale to já si musim už jednou zjednat ten respekt )
Co říct o Veuntečce??? Je to ta nej nej nej nejvytlemenější, nejskvělejší, nejmilejší a prostě nejlepší človíček, se kterým se nikdy nenudíte, je to skvělá kámojda, dá se jí ve všem věřit a je mrtě spolehlivá ( teda až na vyjímky z ranního vstávání, když se paří viď Veu? ) ... Ale mám jí stráááááááášně mooc ráda a doufám, že i když teď v září odjíždí od nás všech mooc daleko, zůstane nám jako bobeček 3 napořád věrná
Veuntečku jsem poznala jednoho krásnýho a hlavně vytlemenýho dne na staďáku kde si zrovna vyrovnávala kanibalský účty s Kašentou a já se s nima musela furt smát, páč jinak to ani nešlo ... Mno pak jsme se ještě potkali ten den jednou, to si málem rozbila tlamičku o šutr a začla brutálně nadávat takže jsem se zas musela tlemit ... mno a pak? pak už to šlo samo, napomohla nám k tomu vlastně Markéta, páč jí jednou vzala k nám na koníky jenže známe svoje lidi a táák jsme tam pak jeli jednou spolu a nějak se prolomily ledy a teď už jsme spolu společně vzhlížíme k nebi, drbem ostatní, plašíme bažanty, cvrknáme kamínky, kradem jabka a prostě děláme věci c asi většina trhlých puberťáků dělá, ale hlavně si užíváme prázdnin, páč po prázdninách už to nebude takový, jaký je to teď a já už Veuntečku neuvidím každej den, ale doufám, že budeme jako první v pořadí koho o víkendech navštíví, protože se mi po ní bude mooooooc stejskat ...
Veuntečko jseš super človíček, mám tě stráááááááášně moooooc ráda a je mi líto že jsme se nepoznali dřív a doufám, že ani to dlouhý odloučení nás od sebe nerozdělí ... Láskuju tě moooooc
Tak doufám, že pořád budeš mít takovou super náladu jako si měla do teď a nezapomeň vzhlížet k nebi